Dovolím si bez souvislosti lípnout sem...

Mně tedy děsí to děsení děsivou spotřebou, přičemž si pochopitelně každý z nás zdůvodní potřebu nějaké té ekologické rozcapenosti.
Dále děsení nějakým tím klimatickým dějem - momentálně furt frčí, že uschneme a uvaříme se, nějak se nestihla přehodit ideologická výhybka.
Pak si zoufáme v úzkostech a depresích, že se uvaříme, zatímco pobíháme po obydlí a hledáme teplý fusky a zachraňujeme přemokřený muškáty.

Možná by bylo efektivnější, než se plavit na plachetnicích a na vorech, pomáhat přímo přírodě, aby se s tím vyrovnala spolu s námi a přichystá li nějakou tu klimatickou "chuťovku" abychom ji dokázali jako lidstvo přežít.

Mluví se o tom hodně, počínaje "nemrtvými zahradami", přes zadržování vody v krajině, vysazování lesů s vhodnou skladbou dřevin, remízky v lánech...něco málo už se i dělá, chce to přitvrdit v téhle oblasti.
Kola ekonomiky se točí, nebo netočí (děsně moc se lítá, nebo zas málo se lítá), s tím se asi moc nepoperem, minimálně ne hned, ale podpořit moc a sílu přírody lze takřka okamžitě. Sázení a vrtání se v hlíně je nakonec slušná terapie proti depresím a úzkostem.