Evelyn, zajímalo by mě, jestli bys tento styl nakupování praktikovala i v případě, že bys ten řidičák měla.

Kaipo, určitě. Kdysi, když sem přišly všechny ty supermarkety, jsme jezdili s manželem autem na týdenní nákupy, ve výsledku se nám to nevešlo do kuchyně a stejně jsem musela pro pečivo apod. Když byly děti malé, začaly jsme chodit spolu, bylo to jako relax, probrali jsme cestou jakej byl den a tak, v krámě, co se bude vařit k obědu na druhej den, taková hezká chvilka, mě i děti to bavilo. Pak jsem si pořídila tu tašku a je to super, nakoupím na den, dva, na co mám zrovna chut. Syn bydlí už mimo, ale zůstalo mu to, denně nakupuje a vaří, ted už i pro manželku, dcera se mnou ráda chodí dodnes. Autem bereme těžký věci, když odněkud jedeme. Z dnešního pohledu už nechápu, že jsme brali auto z garáže, ujeli kilometr, abychom nakoupili v potravinách a zase ho zaparkovali do garáže. To má fskt smysl někde na vsi a ne v centru města.