Terrezo,
rozhodně nepouštím počítač / telefon - prostě nic, co svití. Mate se tím tělo a celý cyklus. Takže si většinou čtu. Něco "pomalého", Austenovou nebo tak, aby tam nebyly drasťáky...

Při spánku má tělo nižší teplotu, takže snižuju teplotu - otevřu okno, vezmu lehčí deku (nebo úplně zahodím), až do bodu, kdy je mi fakt zima a ocením zalezení do postele )

Hodně mi kdysi pomohl článek o spánku, který tvrdil, že člověk nepotřebuje spát osm hodin v kuse, že to zpovykanost naší doby. Od pračlověka se lidi budili, aby přikládali na oheň a odháněli šavlozubý tygry. Když se podíváš na rozpis klášterních modliteb, tak tam taky jsou modlitby i v nočních hodinách.
A prý ještě před nějakými dvě stě lety lidi vstávali brzy ráno, šli zaopatřit dobytek, pomodlit, pak na chvilku spát a pak teprve snídaně. A odpolední napík. Je spousta národů, které spí přes den - od jižanů (Brazílie, Španělsko, Itálie), kteří po obědě mají "siestu" a pak pracují znovu pár hodin navečer, kdy není takové vedro, a v noci se veselí. Číňani prý "celý národ" (tvrdí známá Číňanka) po obědě hodinu spí.

Takže je třeba si uvědomit, že to, že se člověk v noci budí je normální. To, že má pocit, že by měl něco dělat, je taky normální - a třeba zkontrolovat okna a dveře by mohlo naplnit tu primální potřebu "zabezpečení jeskyně". U věřících bych řekla modlitbu, u nevěřících třeba meditace (já nejsem nějak ani na jedno, ale třeba někdo ano). Nejlíp se mi spávalo na horách, kde jsem ve tři ráno přikládala. TO jsem se budila za účelem, účel jsem splnila a mohla spokojeně spát dál...

A druhé poučení - osm hodin se dá naspat i jinak než osm hodin v kuse v noci.