Když ony ty děti tu vývojovou psychologii nestudovaly, taže nevědí, jak se mají podle knížek chovat a jak na o správně reagovat.

Nebo ta finta s šáhnutím na kamna: popálený dítě mi usánalo s rukou v kýblu, no a co udělalo druhý den? šlo si šahnout znovu. Ne omylem se dotknout, ale cíleně položit druhou dlaň.

Nebo přecházení přes přechod - vždy za ruku. Musela jsem snad 2000x táhnout řvoucí dítě za ruku, než zapomnělo, že mu to vadí. Vysvětlování nanic.

Nebo odejít, že ho tam nechám. Nezájem. Nevšimla jsem si ale bezdomovců za popelnicemi, co hned začali řešit, jen co spatřili opuštěné dítě, které si vesele dělá svoje (číhala jsem za rohem)