Další technická: ta sůl není množstvím tak zanedbatelná, každopádně je důležitější (ve smyslu možné škody) než nějaké poměry bílkovin. Není třeba z toho dělat nějaké drama (to asi se ti děje, že pro tebe jídlo hodně znamená), je to jako dodržovat jiná sebezáchovná pravidla... nelezu na okraj nepevného srázu (a nemám z něj osypky, prostě tam nejdu), neplavu doprostřed ikskm hlubokého jezera (a jezero mě neděsí, prostě zůstanu od břehu tak daleko co doplavu), atd...
Se té přesolené šunky nebojím, jenom jí nejím. A když ji sním výjimečně, nehroutím se přeci
Jakápak deprese? Jídlo není tak důležité, aby působilo depresi, ať s ním zacházíš jak chceš..