Přidat odpověď
Rose,
ono to je asi individuální, vždycky jsou a budou lidi, co "jedí, aby žili" a lidi, co "žijí, aby jedli".
Já si třeba pamatuju, že spřátelená rodina za socíku řešila jídlo velmi ve smyslu, že o prázdninách se většina dne věnovala přípravě oběda, z čehož mám dodnes upřímnou hrůzu (taková ztráta času!). Naproti tomu třeba moji rodiče to tak neprožívali. Stejně tak dneska - je to kus od kusu.
Fakt je ale, že ani za socíku a s tím, že jsme byli relativně chudá rodina, si rozhodně nepamatuju žádnej nedostatek ve smyslu hlad.
Předchozí