Sirrion,
oni mají s maminkou nějaký vztah, který ovšem spočívá v tom, že si navzájem přikrmují svoje úlety. Ona mu trpí hromadné nákupy a podporuje ho v hlídání auta (místo toho, aby to dala do nějaké perspektivy), on zase podporuje její kontrolu a nedokáže jít říct "hele mám rande" nebo "jsem na skypu s kámoškou, zavolám ti později". Nejspíš je maminka taky Sheldon, a protože oba uvažují podobně, tak jim vlastně nepřijde na tom uspořádání nic divného.

Bohužel, znám dvě rodiny, kde rodiče "asiaspíci" podporují své děti v "asiaspíckém" chování, a je to teda mazec. NIkdo nemají / nechápou / nevidí společenské hranice, takže působí jako šíleně bezohlední sobci a vlastně nikdo nemají žádné vztahy mimo rodinu. Většina známých se jim vyhýbá, protože jsou invazivní až agresivní, netolerantní a prudiví. Nemají kamarády ani rodiče ze školy / práce, děti ze školy / kroužků... nakonec z toho nejlépe vychází to jedno dítě, které je autista s mentální retardací - protože ten díky diagnóze alespoň dochází do nějakých stacionářů a na terapie. Ovšem jeho rodiče nejsou schopní vůbec dodržovat nějaký jeho režim - oni vůbec "nechápou", že vzít malého autistu na balonářský sraz (cca stovka balónů, tisíce lidí, hluk, zmatek, stánky, hudba, vstává se ve tři ráno, lítá se za tmy) je pro něj totální stres. Protože pro ně to stres není (pže nejsou úplně autisti). Nebo to, že vzít takové dítě na dospěláckou ceremonii a slavnostní večeři prostě NEJDE, že je to stres pro dítě a vopruz pro všechny ostatní (když se osmiletý kluk válí s řevem na zemi, případně s řevem fyzicky atakuje matku uprostřed slavního projevu). Takže mu platí terapie, a pak mu "provedou" něco takového...

Pak jsou rodiny, kde toho Sheldona alespoň někdo usměrňuje a kde je někdo, kdo dokáže rozlišit, co je situace, kdy se Sheldon prostě nepřeskočí, a co je situace, která se dá vysvětlit / postupně natrénovat (jenomže na to ten rodič potřebuje mít určitou schopnost empatie a sociálního cítění, tj. nebýt sám asperger) - ale je za tím spousta, spousta práce ze strany těch rodičů. Pokud ta rodina takhle funguje, a Sheldon se od malička učí, že není všehomírou (inteligentní lidi mají většinou pravdu a jsou rychlejší a schopnější v krizových i nekrizových situacích, což jim dává pocit určité "neomylnosti" a toho, že jen oni to mají všechno správně) a že třeba někdo jiný nepotřebuje řadit hrnky v poličce dle velikosti nebo barevného spektra, nebo si polévá těstoviny omáčkou a nejí to extra a je to OK.

Tím chtěl básník říct, že v tom tebou popisovaném případě bych fakt šla ze vztahu pryč, protože ten tvůj Sheldon je ve své podivnosti posilován a podporován maminkou a v tom je ten průšvih. On nikdy nemusel vykročit ze svého komfortu a nikdy se nemusel nikomu přizpůsobovat a nikdy zjevně nemusel "tolerovat" to, že někdo jiný má jiný názor nebo pohled na věc nebo dělat kompromisy - a to se v sedmadvaceti nenaučí.