Kudlo, taky to nevnímám nijak negativně...
Různá zdravotní omezení můžou přijít v každém věku a není nutné se nechat zmanipulovat k "jedinému správnému přístupu".
Typicky například sport. Celá léta jsem to považovala za něco odporného... a nic jiného, než kůň by mě k tomu nedonutilo a že kdy budu mít vlastního koně, se mi ani nesnilo.

Celou dobu jsem ovšem viděla otevřená vrata, až budou děti nezávislé, takže žádný syndrom prázdného hnízda, beznaděj a hledání smyslu života se nekonalo, plynule jsme s manželem přešli do nové etapy života.

Děti jsou momentálně spokojené, takže si tu a tam vzpomenou, že nás mají, ideální stav, ale vědí, že "kdyby něco", dveře domů jsou otevřené.