Ráda bych znala názor rodičů, kteří třeba podobnou situaci někdy řešili.

Syn od mala má rád sport. Je hodně aktivní, zároveň ale ne úplně pohodové dítě. Od mala testoval rád hranice. Problémy v podobě klíče na stromě, boty na střeše školy, lození všude možno, občas nějaká poznámka, atd...mu nejsou cizí.
Zároveň je silně extrovert a tzv. "sameček". Soutěživé dítě. Chce být dobrý a je týmový hráč.
Je mu 13.5

Od mala chodil do Sokola, ne že by tam spořádaně cvičil, ale byl to pohyb.
Ve 4 letech začal hrát fotbal. Pralesní ligu. Od prvního tréninku byl nadšený.
Makal, dokázal tomu hodně tomu obětovat. Přišlo první hostování, druhé.
Nakonec dostal nabídku hrát nejvyšší možnou soutěž v jeho věku. Znamenalo to 30 km na tréninky dojíždět, trénovat i 4 x týdně + zápasy. Šel do toho. Chtěl to.

Při tom zvládl udělat přijímačky do sportovní třídy, kam hrozně moc chtěl a kde se taky (mimo jiné) hraje fotbal.
Dělají tam i jiné sporty, ale hodně kluků je tam fotbalových (jiná mužstva), naučil se něco o stravování, protahování, relaxace, atd...

Letos po soustředění se rozhodl skončit s fotbalem.
Řešili jsme to s trénerm, on problém neviděl. Vše ok.
Mluvil i s ním o tom. Pokud zkončí, tak už to prý nikdy nedožene. V podstatě to pověsí tzv. na hřebíček. Nakone sám trenér mu nabídl počkat do začátku sezońy (opět měsíc už zase x týdně trénují).
Prostě končí.

Moje jediná podmínka je, že bude dělat nějaký sport. Nemusí být na úrovni, ale bude to pravidelné.

Po celou dobu fotbalu k tomu dělal nějaký sport. Tu pinčes ve škole(kroužek), tu florbal ve dnech kdy nebylo ještě tolik tréninku, tu šipky, jelikož se trénovaly v neděli.
S kamarády chodí běhat, hrají, jezdí na kole, atd...

Vybral si sport, který ho prý bude bavit (před dvěma roky ho zkoušel při fotbale).
Byli jsme na tréninku podívat, trenér je nadšený. Syn také. Dle mého dobře sestavené tréninky. Hodně se tam dbá na školní výsledky. Opět je to na vysoké úrovni.
Znamená to opět dojíždět 30 km, i když už čistě vlakem (teď jsem vozila autem).
Mně se časově velmi uleví (zvládne si dojíždění obstarat sám i přes školní rok), jemu se časově přitíží(po tréninku musí ČD, do teď si vozil zádel autem).

On je rozhodnutý do toho jít. Chce to.
Máte někdo dítě, které ve 14 letech začínalo od začátku a bavilo ho to a bylo to dobrý?
On chce být dobrý a bude tomu opět obětovat hodně. S neúspěchem se nespokojí.
Ale já mám poprvé strach, aby to zvládl.

Chci aby byl spokojený a on zřejmě potřebuje k životu sport.