Ahoj, chci si dneska jenom postěžovat a třeba si přečíst nějaký pozitivní komentáře. Jde o to, že mě v brzké době čeká opět tohle vyšetření a hrozně mě štve, že to zřejmě opět dopadne katastrofou. Nevím, jak to mám celý vydržet, nevadí mě to, ale je to neuvěřitelnej opruz. Nemám z toho vyšetření nějakej strašnej stres, některý lidi popisujou, že se toho už x týdnů dopředu bojej protože maj strašnou klaustrofobii, to mě nevadí, spíš je pro mě absolutně nemožný vydržet se skoro hodinu v kuse vůbec nehejbat. Kdyby to bylo třeba 20 minut, tak to snad ještě dám, ale tohle je prostě nemožný Nejhorší je, že mi ten chlap tam vždycky ještě řekne, že nesmím hejbat hlavou, minule jsem se asi 2x pohnula a hned byli kecy (i když jako nic ve zlým to ne) Strašně mě to stresovalo a čím víc jsem se snažila napohnout, tím větší bylo to nutkání. Prostě je pro mě naprosto nemožný zredukovat ty naprosto mikroskopický pohyby hlavou, nehledě na to, že když vím, že se nesmím ani hnout a nemůžu se celou dobu ani podrbat, tak mě okamžitě začne svědět celý tělo, prostě horor Nejhorší jsou pak lidi, který si ještě začnou dobírat, že prej museli vydržet mnohem horší vyšetření a urážet u toho. Mě to nevadí, nejsem z toho na prášky, nebudu z toho v šíleným stresu, jenom na to prostě už asi poslední 2 měsíce myslím a nemůžu se dočkat, až to budu mít konečně za sebou a opravdu mě s.re to, že, když už to musí bejt, aspoň neumím věci aspoň házet za hlavu, stresovat se až poslední den a místo toho mám před očima každej problém už takovou dobu dopředu (ale to je zase jinej problém). Je to spíš k vzteku, než k pláči. Tak mě zajímá, pokud někdo byl, jak jste se s tímhle vyšetřením vyrovnali a jak to mám proboha celejch 45 minut vydržet se ani nepohnout, když mě budou snímat hlavu (opravdu nadliskej úkol, aspoň pro mě). Měli jste to někdo taky tak? Tohle píšu jenom proto, že si chci aspoň trochu zlepšit náladu před tím