Dari, jen k tomu štěstí (aniž bych nějak zpochybňovala tvé zkušenosti) - je velká pravda, že je rozdíl jít mu naproti a nebo "mít smůlu" (nemít štěstí).
Vždycky jsem se považovala v tomto směru (pracovní úspěch) za šťastlivce, ale časem jsem poznala, že jsem štěstí šla hodně naproti. Mám kolegy, kteří začínali stejně jako já a jsou už 20 let na stejném místě a plat se jim v lepším případě zdvojnásobil. Já se nikdy extra nehonila za kariérou, ale jak zkušenosti přibývaly, nebála jsem se jít za lepším, změnit firmu, pozici, být osvč, mít smlouvu výhradně se zahraničním partnerem, dělat pohovory v aj. Spousta lidí okolo mne si říkalo, že oni raději zůstanou na svém jistém.
Někteří moji kolegové měli štěstí dříve než já i s méně zkušenostmi, to už je dílo náhody a poměrů, já se přeci jen držela víc při zemi, protože jsem měla děti. Přesto dnes mám skvělou smlouvu a příjem, o kterém jsem ani nevěděla, že by byl možný. Bylo to taky tím, že jsem platila za spolehlivého partnera a další smlouvy už měla na základě referencí.
Ale to největší štěstí bylo, že jsem se hned na začátku své pracovní dráhy dostala k mému oboru. Dál už jsem šla úspěchu prostě hodně naproti. On taky člověk nemůže čekat všechno hned, úspěšným se stává třeba i až po 10, 15 letech, ale pokud má talent a sociálně je alespoň průměrný, úspěch přijde.