Gratuluji k 28 týdnu :)
Já jsem ve 4m starší dcery skončila v nemocnici, nevěděli pořádně co mi je a musela jsem brát léky neslučitelné s kojením. Muž, pracovně velmi vytížený, se o malou staral sám, pomáhala mu občas moje mamka, naučili malou na flašku, lehké to jistě nebylo, ale zvládli to, akorát kojení šlo teda do kytek, tak to mne mrzelo.
No a když mladší měla asi 7m, tak jsem mazala na operaci žlučníku, pak jsem ji nesměla zvedat a tak, kojení se tak nějak zachovalo, ale ona už neměla moc zájem a po měsíci už nechtěla vůbec.
Taky bych na to ráda zapomněla, bylo to těžké hlavně psychicky, diagnoza byla krutá a prognóza taky, ale nějak si to sedlo a snad to bude dobrý, ťuk ťuk. Tak si říkej, že ve výsledku se jedná (snad, nevím jistě?) o pár dní, kdy bys byla opravdu mimo a ten zbytek bys s pomocí rodiny a větších dětí nějak zvládla Navíc MM se nikoho tenkrát moc neptal, prostě on je rodič a nepadalo v úvahu, že by dítě někam někomu odložil, aby mohl do práce..prostě to oznámil, OČR a nazdar!