Přidat odpověď
Je to tak. Před hodně lety, v době těsně před nástupem Liška a v ní jsem pracovala ve škole, která se starala o estetickou výchovu nejenom tím, že podporovala výuku, ale jako výtvarnice tam byla angažovaná akademická architektka, talentovaná a chytrá žena,fakt to uměla. Ředitelka byla také osvícená osoba, takže školní výzdobu dělala ona, dokonce se podílela na rekonstrukci, která tam tenkrát probíhala,takže výsledek byl, že zdevastovaná sídlištní škola se proměnila v opravdu hezké inspirativní místo, bylo tam pěkně i na záchodě a projevil se tam dneska už zapomenutý efekt, že děti v takovém prostředí byly mnohem klidnější, bylo daleko méně vandalských incidentů a ničení nebylo mezi dětmi v kursu.
Ale měla to ta kolegyně těžké, většina sboru proti ní neustále remcala, chtěli si "svobodně, po našem, děti to tak mají rády" atdatd. Vyvrcholilo to tím, že vychovatelky v družině pod vedením šéfky družiny zmalovaly o víkendu v hlavní chodbě celou zeď "dětskými motivy".
No, dneska tam architektka už není, ale dětské motivy ano. Všude. Z její práce nezbylo nic, šla do důchodu a odstěhovala sena chalupu. Třída, ve které jsem pracovala, krásný,vybavený hudební ateliér s dokonalým zvukovým systémem, je předělaná na "učebnu jazyků". Zvuk nefunguje, krásné clavinově vylámaly děti klávesy a omlátily ji hokejkami, orffovy instrumentáře roznesla družina a první stupeň na kopytech, obrazy podle Janáčkových oper, které udělaly starší žáci ve výtvarném atelieru na plátno, jsou pryč, ze zvonkoher, na kterých jsme hrávali, zbyla jen hromada trosek. Bicí souprava ukradená a úplné memento byl avokádový strom, který z nějakého bláznivého důvodu v té třídě rostl, je tam z něj suchý pahýl, který čouhá z vyschlého květináče, na kterém jsou namalované sprosté obrázky. V té třídě, protože byla okny a východ a sever, kvetly celoročně orchideje. Tak teď tam jsou umělé květiny z tržnice. To se nakoupilo jako výzdoba za školní peníze.
Ředitelka, která držela ve své škole nadstandardně dobrý výtvarný a hudební atelier, měla školní sbor, ve kterém hostovali i špičkoví sbormistři a zpívaly v něm děti ze sociálně znevýhodněného prostředí, je pryč. Nepomohlo ji ani to, že z rekordně krátké době a s nejmenšími možnými náklady předělala kůlničku na dříví na krásný dům.
Současná šéfka je lepší. Říká to zřizovatel.
Předchozí