"Já když něco dělám, tak to dělám proto, že chci. Může to být zrovna v módě (avokádová pomazánka) nebo úplně demodé (jablíčko v batůžku), ale co je mi do toho? Pro mě je důležitý, že mi to tak chutná.

A tak nějak to samý předpokládám i u jinejch lidí - že dělaj věci proto, že je to těší, ne proto, aby někdo jinej koukal, případně nekritizoval. "

Kudlo,
ale rozdíly ve výběru svačiny a jména jsou dva.

První je v tom, že svačinu vybíráš pro sebe, jméno pro někoho jiného, pro dítě. Takže by děti měly být chráněny před extrémně pitomými nápady svých rodičů. Když budeš dítěti strkat imrvére k svačině jabko, ačkoliv jemu nechutná, tak už v první třídě se s tím dítě vypořádá - buď tě přesvědčí ať s tím přestaneš, nebo ho nechá rozblemacat v aktovce nebo ho vyhodí. Jméno si ale samo může změnit až v 18.

Druhý rozdíl je v tom, že svačině je tvoje osobní věc, zatímco jméno zasahuje do veřejného prostoru - lidé tě jím oslovují, používá se v dokumentech apod. Takže i tady musejí být nějaké hranice.