"jenže u vietnamců (a taky ostatních asiatů), co mají pro nás nevyslovitelná jména, se to dělá už od školky - normálně se k jejich jménům nahlásí české jméno a ty děti na něj normálně od malinka slyší... asi je to mnohem přijatelnější, než aby jim ostatní děti komolily jejich skutečné jméno... stejně jako v té školce nemluví svým jazykem, ale česky..."

A to si zas myslím, že není dobře.

Když to dítě bude chtít českou obdobu svýho jména, tak ano.

Ale princip by měl být, že oslovuju jménem, který to dítě má. Takže když je to Duc, budu mu říkat "Duci" a ne Davide. Ovšem s tím, že podle českého jazyka, takže to budu skloňovat a u některých jmem holt nebude dokonalá výslovnost.