"Konzervo, pokud poukazuješ na problém možného omylu o kom se mluví a jak říkat Janu Josefovi Horovi, tak to je opravdu lichý argument. Formálně buď všemi jmény či jen pan Hora, neformálně se u každého ustálí nějaké oslovení - u Jana to může být Honza nebo Jenda apod., možností vždy více, u Jana Josefa přibude možnost Jozífek či Pepa, na něco prostě slyší, přeje si, oslovují ho tak druzí... kolikrát se ve výsledku používá nějaký druh přezdívky.

K čemu to je snad je zřejmé - druhé jméno rodiče dají stejně, jako to první, tj. líbí se jim (obě, nebo každému jedno, druhé je po kmotrovi apod...) případně se každému líbí jiné a mohou počkat, jaké dítěti, až se trochu projeví, lépe sedne. Samozřejmě to má nějaké hranice (kromě velikosti kolonek na vypsání i místního zvyku), takže dávat v české kotlince dítěti pět jmen už je mimo (co na to legislativa nevím), ale dvě jsou v pohodě ať se na to díváš odkud chceš."

Slupko,

já právě znám lidi, kteří běžně používají obě křestní jména. Když se jich zeptáš, které máš používat, tak ti řeknou, že obě. A pak jeden mluví o Pepovi a druhej o Honzovi a je to furt ten samej.

A co se týká toho, že druhé jméno je proto, že se rodičům líbí. Tak znovu říkám. A k čemu to je, když ho nepoužívám?

A na závěr píšeš, že dvě jména jsou OK, pět je moc. A proč zrovna 2/5? Proč ne jiné číslo? Vždycky, když určíš hranici, ať je to 1, 2 nebo 10, tak se najdou tací, kteří budou křičet, že to je omezování osobní svobody a co je komu do toho a že sem chceš tahat totalitu. Takže já bych stanovila, že oficiální bude jedno jméno a jedno příjmení. Je to jasný, srozumitelný. A v osobním styku, ať si každej říká, jak chce.