Můj děda už dávno umřel.
Byl hodně šikovnej a pracovitej. Taky se svou prací dostal ke slušnýmu majetku.
Pak ho označili za kulaka, všechno mu sebrali, jeho děti nemohly do lepších škol a on musel pracovat za pakatel na svým.
Vybavuju si jako dneska, jak seděl na lavičce před domem, já přišla v sedmi letech za ním a říkala mu o ostrově Utopie a socialismu a komunismu a že v tom Západním Německu jsou ti zlí, co vykořisťujou ty chudý a že o nás to tak není a až bude ten komunismus, tak se budou mít všichni stejně dobře a to je skvělý.Měli jsme dvoutřídku, já byla ve druhý třídě a poslouchala jsem čtvrťáky, jak se to učili.
A děda měl zákaz to s náma nějak víc rozebírat, tak jen smutně kejval hlavou a říkal:"
Jojo, dobře se budeme mít a všichni hlavně stejně. To je dobře, no. Vyfasuješ jednu zástěru a dokud ji neroztrháš, jinou nedostaneš...Ale hlavně budou mít všichni stejnou."
Já jsem tenkrát vůbec nechápala, o čem to mluví.
Často si na něj vzpomenu.