Hany, o těchhle konkrétních určitě ne, však je osobně neznám.
A myslím, že to bude mít každý z postižených trochu jinak.

Vlastně mě napadá, že jsem taky "přišla o maminku", dočasně, ale na docela dlouho a nevěděla jsem, jestli a kdy se ještě shledáme, tomu zas bránila jiná státní mašinérie.
Jenže já už měla paměť, měla jsem odžitých 6 let s ní.
Byla mojí jistotou, mým bezpečím, mým celým světem...prostě tím, čím pro malé dítě máma je.
Pokud malé dítě třeba v šesti letech neví, že je adoptované, že má někde "opravdovou" mámu, tak je to docela zásah do jeho života...pobrat to...a stejně pokud je citově a jistotově navázáno na adoptivní rodinu, tak s největší pravděpodobností...no, nebudu to ani psát...může to být různé.
Ta to jsem vlastně chtěla říct tím svým původním příspěvkem.
A myslím si, že JE správné, aby dítě vědělo (přiměřeně v tom určitém věku), jak to celé je a bylo, však ono to v podvědomí stejně má, i když si to neuvědomuje... jenže to může být a a si i bude dlouhodobý proces.