Daně jsou násilí (přesnej termín je ekonomický násilí), ovšem ne každý násilí je loupež.

Loupež je specifickej druh násilí, některý konkrétní případy nastavení a výběru daní se ale za loupež pokládat daj (bohatství příkladů najdeme mezi různejma feudálníma dávkama, výběr daní v římskejch provinciích měl po staletí formu organizovaný loupeže, stejně jako po dlouhý staletí v mnoha zemích obvyklej způsob prodeje daní, to když si stát nechal od soukromníka vyplatit předpokládanej výnos daní a za to ho nechal, aby si to od poplatníků sám vybral i s provizí, jejíž výši si určoval on sám). Případně můžou bejt daně nastavený záměrně tak, aby způsobily propadnutí majetku, to znamená, že jsou prostředkem k loupeži (třeba tzv. povinný dodávky soukromejch zemědělců u nás v letech 1948-1956).

Jsou taky případy, kdy je loupež neobratně maskovaná označením za daň, to jsem viděl na vlastní oči (celník v jistý zemi prohlížel zavazadla a na místě z toho, co se mu líbilo, stanovoval "zvláštní daň" - takto tomu říkal).

Ne všechny daně jsou ovšem loupež a v našich dnešních podmínkách se to dá říct stěží. Neplatit v našich podmínkách daně by znamenalo žít život jako černej pasažér, v podstatě si denně přikrádat, protože spousta toho, co člověk používá, pokud nežije jako poustevník v jeskyni, je výsledkem vynaložení daní: začíná to chodníkem, po kterým se chodí, a tak dál. Takže člověk, kterej by daně neplatil s odkazem na to, že jsou loupež, by fakticky žil jako zloděj, a to na účet těch, který sám označuje za oloupený, takže jeho jednání by bylo dvojnásob nemorální.