Cimbur,

já to mám přesně tak.

Drastické filmy obecně nemusím, ale když už, tak pro mě mají smysl ty, které jsou založeny na skutečnosti.

Tam beru, že to má na něco upozornit (i když podívat na to bych se taky nešla).


Ale u Ptáčete mě odradila jednak masivní reklama, kterou do nás už s předstihem rvali horem dolem, jednak to, že je to velmi pravděpodobně něčí úchylná fikce.

Nevím, čím by mě přesně mělo obohatit "vědět, čeho jsou lidi schopni". Abych to sama nepáchala? Abych byla ráda, že žiju teď a tady? Ale to už jsem.

Podle toho popisu mi to připomíná 120 dnů Sodomy, který taky nechci nikdy vidět.