aha... a tím, že se po odletu dítěte modlím, aby doletělo a pak se na radost opiju (oboje je samosebou jistá nadsázka), tím svůj strach přenáším na dítě?
ostatně jsem taky napsala, že bych dítě pustila
jinak sama se létat nebojím, teď se na to vyloženě těším, ale já bych byla stejně nervózní i kdyby to moje dítě někam jelo prvně autobusem, jsem nervózní i když je někam veze má sestra autem (je velmi dobrá řidička), jejich pobyt na táborech mě naplňuje jistou nervozitou... přesto si myslím, že jsou mé děti naprosto samostatné a nijak je svou nervozitou nestresuju