No jo, ne nadarmo se říká, že co je ty dole vyhejbání se daňový povinnosti, je pro ty nahoře daňová optimalizace.

Na druhou stranu, když jsem se už před lety, začal jsem tak před dvaceti lety, ptal různejch cizinců, hlavně teda Rakušáků a dalších, tak mi vesměs tvrdili, že daně platěj dobrovolně a pozastavovali si nad rozšířenou praxí "uděláme to bez účtenky" (= bez DPH). Tvrdili, že to je výraz nedůvěry ke státu a k tomu, jak ten stát daně utrácí, ale že to zároveň stát oslabuje (ani ne tak finančně, šlo o tu důvěru), prostě jedno s druhým. Takže je dobrý daně platit, ale současně hlídat, na co a jak jdou.

Důvěru by u nás mohlo posílit víc věcí. Zaprvé, což by bylo právně nejjednodušší, změnit nastavení finanční správy tak, aby se automaticky na plátce nedívali jako na potenciálního podezřelýho. (Taky by prospělo, aby si ministerstvo financí uvědomilo jednu výhradu z "Ano, pane premiére!" - "Ale to jsou peníze státu, nepatří ministerstvu financí!"). Pomohla by rozumná daňová progrese. Včetně daňovýho osvobození do rozumný výše (a hlavně s tím pak nehejbat, proč se pravidelně třást, co se klidně až v prosinci zase změní, když si chci přivydělat a nebejt na pracáku). Sledovat, jak financové vymáhaj například dépéháčko na blešáku, je trapný. To mi jako loupež přijde. Pak by se dala rozšířit možnost určení daní, tj. že si člověk může do určitýho procenta určit, na co daň půjde. Hodně by pomohlo, kdyby se co nejvíc přeneslo na nižší, samosprávnou úroveň, protože tam se to hlídá líp. A pomoh by taky rozklikávací státní rozpočet, kterej západní země většinou maj, protože by bylo jasnější, kam peníze vlastně doopravdy jdou. Ne jasnější všem, ale ono stačí pár iniciativních jedinců, co se v tom vyznaj.