Nevím, jak to popsat. Pocit totálního zmaru. Nikdy jsem si nepřála ničí smrt, ale čím dál víc mám pocit, že některé lidi nic jiného nezastaví a kdyby jejich cesta skončila, ulevilo by se mi. A to mi na tom možná vadí nejvíc. To, že mě tyto myšlenky špiní, přestože jsem na opačné straně. Ta špína stříká všude kolem a už asi na každém aspoň trochu ulpěla.