Máme to stejně až na to, že psaní číslic se neprobíralo vůbec. Jen se očekává, že to děti umí. Od druhého týdne si zapisují samy domácí úkoly do notýsku,takže je na hranici možností to nějak dešifrovat, denně mají min. dvě stránky úkolu, na víkend čtyři. Obden stráví půl vyučování na nějaké estrádě pořádané nebo podporované zřizovatelem. Učí je vychovatelka, která nikdy nedělala s prvňáky, protože ředitelce odešli čtyři zkušení elementaristé jinam. Někteří z nich tam před tím dělali třicet let. Pokrok nezastavíš.
Pořád ještě vidím ve škole určitou socializační funkci, která jde dítěti k dobru. Také je to pořád široko daleko nejlevnější hlídání. Ale jinak pro někoho, kdo má většinu dopolední volnou (což já jsem), je to v podstatě neefektivní věc. Jenže je mi kluka líto, on tam chodí rád, chce mít všechno stejně jako ostatní děti a starší sourozenci. V docházkové vzdálenosti je to tady prašť jako bouchni, všechny školy fungují jak Potěmkinovy vesnice. Hlavně tisknou loga a píší blbosti na internet. Dneska třídní schůzky a před školou jak na pouti, stánky prodávající nemožné na potkání, u jednoho dokonce nalévali vína. Prostě naše škola má novou vizi. Potěš koště.