Divim, protoze me fascinuje, to opomenuti zakladnich dotazu autorky (ci cteni neceho co tam vubec neni). Pta se, jestli je takove jednani (vyhrozovani, zkracovani terminu omluvy) normalni a jestli je mozne neco takoveho sdelovat detem. A ty se tady vozis po tom, ze je divna vymluva "nestihnout" omluvit dite ( coz je v zakladnim prispevku neco okrajoveho ) a vyvozujes, ze zakladatelka ma nejspis problemy s omlouvanim (coz je cira fabulace). Me to divne nepripada, kdyby dejme tomu spadlo v noci dite ze schodu, zle se zranilo, tys za dverma operacniho salu trnula strachy, resila, kdo hlida dalsi deti, tak budes mit jiste prvni na pameti poslat omluvenku do skoly.