Mám pocit (jako úspěšnější sestra, i když ne nijak "megaúspěšná"), že to rodiče vůči svým dětem v tomto smyslu mají těžké, i když sami nesrovnávají a neberou to "nadanější" dítě jako "lepší a úspěšnější". Děti to obvykle vidí samy a prožívají to všelijak. Ale myslím, že je možné "vysvětlováním" toho, že školní nebo sportovní nebo umělecký nebo jaký úspěch vůbec nemusí znamenat, že ten úspěšný bude celkově v životě spokojený a naopak. A že každý si může najíst svoji cestu. A samozřejmě, že rodiče mají všechny svoje děti stejně rádi, a doufají v jejich budoucí spokojený život, ať už budou pracovat v Akademii věd, vlastnit půl republiky, učit děti, vyrábět auta nebo skříně, pracovat na poli nebo v supermarketu nebo se starat doma o děti. A taky by měli rodiče pečovat o pěkné vztahy mezi sourozenci bez ohledu na vnější ne/úspěchy. Myslím, že v budoucnosti se to vyplatí, i když momentálně to tak nemusí vypadat ...