Přidat odpověď
Já odmala a odjakživa pila vodu z kohoutku. Se šťávou. Šťáva mi musela chutnat. Měla jsem vychytané, které mi chutnají. Kupodivu jsem moc nemusela sirupy domácí. Před pár lety jsem si řekla, že bych do sebe ty šťávy nemusela tak cpát a začala se učit na čistou vodu z vodovodu. Piju jí. Ale nemohu říci, že s chutí. Takže piju vodu, někdy mi nechutná, někdy mi je po ní "divně". Takže pít tak, jak si tělo řekne. Lepší je pít po malém množství. Někdy si dám pro radost se šťávou. Někdy s citronem, mátou, meduňkou … Střídám to. Bublinky mi nechutnají a nedělají dobře. Občas piju vodu v lese, ze studánek, z potoků - ta je moc dobrá. Pila jsem i vodu z řek - Lužnice, Dyje. Nic mi nebylo.
Čaj na zuby není zrovna moc dobrý. Pigmentuje. Takže učit na vodu. Po troškách si zvykat a poslouchat své orgány.
Jdu si dát - vodu.
Předchozí