Možná, že ta legrace, kterou si ostatní dělají z tvého syna, je projevem jejich vlastní nejistoty a nervozity z nového prostředí. Možná, kdyby se uměl zasmát svým "zmatkům" s nimi, tak by to naopak vedlo k jeho dobrému začlenění. Jenže tohle se těžko radí, když na to někdo nemá povahu, resp. převládá stres a nervozita. Ale možná by pomohlo se synem takhle mluvit, aby nebyl hned "předpojatý", že ho nemají rádi? A ve škole bych taky zkusila (jak už psali jiní) kontaktovat třídního a obvykle mívají školy nějakého pracovníka přímo určeného k řešení potíží v kolektivu, něco takového u vás není? Na gymplu, kam chodí syn se snažili "sžití kolektivu" věnovat hodně, samozřejmě to ale i záleží na tom, jaké konkrétní děti se sejdou.