Libiku, já jsem velkým zastáncem spádových základek, protože stejně jako Monty považuji první stupeň za lehký a více si cením jiných věcí. U nás ve vesnici tvoří školka a škola jeden objekt, děti spolupracují, školáci jdou hrát do školky divadlo, předškoláci chodí během června do školy na jednu vyučovací hodinu ke své budoucí paní učitelce a je to příjemné rodinné prostředí. Skoro všichni předškoláci přejdou do jedné první třídy, nejdou do neznáma. Škola se podílí na životě ve vesnici, zpívají u stromečku, hrají divadlo na dni rodáků apod., učí se o své obci, děti mají kamarády, se kterými se můžou setkávat. Kvalita školy pro mě není v tomhle případě rozhodující, stejně do jiné školy bychom museli už dojíždět a byli by tam cizinci. O druhém stupni si ale myslím, že už by měl dětem dát to, co potřebují, tam už se to láme, těžší učivo a děti by měly získat nějaké budoucí směřování.