1000 na týden jsem měla na vysoké. Bydlení zajištěné a platila si z toho všechno ostatní (jídlo, učebnice, cesty domů, zábavu; na praxe mi přispěli 100 na den navíc + ubytování).
100 na týden je ve 14 letech akorát, pokud ho jinak neškrtíš a nemusí z toho kupovat oblečení, lítačku, svačiny... a má to fakt na svoji potřebu.
My měli až do konce střední (!!) 50 na týden (škrtil táta), za což si člověk koupil svačinu mezi školou a tréninkem a kapesné bylo fuč. Když jsem pak začala trénovat denně, tak mamka proplatila účtenku za rozumné věci(sendvič cestou na trénink, nový trikot), ale táta to nesměl vědět. S penězi doma nikdy nebyl problém, táta nás chtěl ale vychovat v tom, že prachy nejsou, abychom uměli vycházet.
byla jsem ale kvůli tomu dost vyloučená z kolektivu, vždycky ta, co jde "na pivo" jednou za měsíc a cucá malou malinovku celý večer, protože na víc nemá. Taky mám dodnes zábrany utratit víc peněz najednou a velké výdaje oddaluju - např. na telefon místo rozbitého jsem si odložila za dva měsíce práce už před rokem, ale pořád používám ten rozbitý, protože mě děsí představa, že dávám z ruky tři tisíce najednou.
Pokud na tom tak trvá, tak mu můžeš zkusit jeden měsíc vyplatit celé výživné, ale ať si platí sám všechno - Ty za "svoji část" výživného nebudeš chtít nic za nájem, ale napočítáš mu přesně podíl na jídle, drogerii, , nekoupíš mu nic velkého... je risk, že se mu to zalíbí (zas bys pak měla pokoj ), ale mohl by pochopit, že ty peníze nemizí v černé díře.