Blanko - asi tak:
Na první dceru jsme čekali s partnerem (poději manželem) 6 let. Netlačili jsme na to, protože jsme dokončovali oba školu a začali teprve pracovat. Pak jsme se ale brali proto, že jsme usoudili, že nemůžeme miminko mít a tak že budeme asi žádat o adopci, tudíž budel lepší být manželi.

V té době jsem pracovala v Praze ve školní družině (a s tou jsem jela na 3 týdny na školu v přírodě) a tak se stalo, že jsme s mužem byli spolu jen jeden víkend a to zhruba 20. až 22. den cyklu. No a byla z toho dcera...

Pak jsme 3 roky druhé dítě nechtěli, ale po 4 letech ano a zase to 4 roky nešlo. Na klinice asistované reprodukce mi doktor řekl, že mi prostě neuzrávají vajíčka a tak že nemohu NIKDY sama otěhotnět. Na sdělení, že mám doma skoro osmiletou dceru mi řekl, že to je tedy přírodní anomálie...

Po dvou cyklech IVF jsem počala svou druhou dceru - ta je tedy zázrak vědy a techniky.

Po jejím narození jsem se doktora ptala, zda se nám podobná přírodní anomálie může zopakovat a on mi řekl, že to se nikdy neví. Tak jsem začala brát antikoncepci, protože jsme další dítě hned nechtěli.

Po 2,5 letech od narození mladší dcery jsem otěhodněla potřetí - přes moji neplodnost a přes braní Diane 35. Bohužel toto těhotenství nedopadlo dobře, ale od té doby, když slyším dotaz, zda lze v nějaké situaci otěhotnět, vždy říkám ANO. Pokud jsi měla styk, tak ANO!
Vzhledem k tomu, že si to přejete, tak moc držím palce!