Takto nějak si představuji peklo. Spolužití s rodiči nebo tchánovci bych přežila asi tak dva dny. Mám kámošku, která bydlí s tchýní, dospělými syny a rodinou své švagrové v jednom domě. Absolutně žádné soukromí, neustále někdo v dosahu a v doslechu, nečekané a nezvané návštěvy... Ufff. Zažila jsem u našich, kde také pořád někdo bydlel /já teda už dávno ne/. Neustále telefony, zvonek, pořád někdo přicházel, odcházel... Vše se probíralo a řešilo hromadně, pořád někdo někde byl. Měla jsem nervy napjaté, jak špagáty. Bylo tam na mne asi příliš vřelosti.

Další představa pekla je pro mne pospolitá práce v ženském kolektivu. A do třetice - jet s partou ženských na dovolenou.

Ale je dobře, že každý to má na tomto krásně rozmanitém světě jinak. Že existují ženy, které mají denodenní vřelé vztahy s rodiči, dětmi, tchány, kamarádkami, švagrovými a dalšími příbuznými i nepříbuznými.