Ad víkendy při dětském sportu - ze mně se fanynka jednoho sportu stala až časem, napřed ho syn asi tři roky hrál. Je fakt, že je na zápasy venku vozí klub, takže nemusím být všude. Je to hezký, zafandili jsme, pokecali s rodičema... Teď už jsou velcí a jezdí sami, chodíme fandit jen domů.
Když ale dcera dělala sport, který se hraje v tělocvičně, nelíbilo se mi sedět v tom vydýchaném prostředí. Nejhorší v tomto směru jsou sporty jako plavání nebo judo- celý den čekání, chvilinka sportovního výkonu.