Mám mezi přáteli muže, který prožil kus dětství s otcem, co ho mlátil... a on jako kluk obdivoval "Káju" a chtěl být jako on, jak ho tehdy dětskýma očima viděl - a je takový, podobný svému idolu tak, jak ho vnímá - slušný, hodný, spolehlivý, radost rozdávající.
Dnes je velmi smutný.

Já sama mám zcela jiný hudební vkus a tak, nicméně za zády mám velký skříňový trezor, a často, když točím ocelovým kolem, prozpěvuji si "ze zdi na mě tupě zírá...".
Je mi líto, že odešel.