Jako princip je to naprosto v pořádku.

Senior má např. hodnotný byt, ale malý důchod. Nechce se mu (třeba z osobních nebo citových...) důvodů byt prodat, stěhovat se do menšího, aby si na důchod přilepšil.
PRoto svůj byt "prodá" ještě za živa. Má tam obvykle právo zcela zdarma (jen za inkaso) dožít, proto byt prodá "pod cenou". Dostává k tomu tu "rentu", čili pro něj to má ty výhody, že

a) zůstane ve svém bytě
b) náklady má stejné (inkaso) + dostává k důchodu přilepšení buď formou měsíčních splátek nebo dostane jednorázově tu dojednanou částku.

Kupec - firma na tom vydělá zejména v případě, že senior umře brzo. Čím dýl senior žije, tím je to pro ně méně výhodné, proto stanovení takové ceny je hodně závislé na okolnostech.

O dědictví se tu nebavíme - tohle je jasně pro případy, kdy ten senior nechce (nepotřebuje) ten byt nechat svým potomkům (nemá je, jsou nezdární, nezajímají se o něj ...).

Alternativou je, aby ten senior byt prodal za plnou tržní cenu a přestěhoval se někam jinam do nájmu... (pak ale je zase otázka, jak dlouho bude žít a jesstli mu peníze z prodeje budou (na jak dlouho) stačit). Nebo zůstane ve svém drahém bytě, bude třeba živořit z nízkého důchodu a po jeho smrti byt shrábnou nějací synovci a neteře...