Vybíravá dcera považuje za "hnusnou" snad polovinu jídel (ale ona má dost úzký jídelníček i doma), syn bere jako nejhorší sekanou s bramborovou kaší, protože nemá rád ani jedno z toho. Obě děti tedy mají na výběr ze dvou nebo tří možností, takže ty "nejhorší hrůzy" si nemusí dávat (pokud si nezapomenou vybrat). Kvalita ve školní jídelně dcery je asi fakt nízká, stěžuje si naprostá většina dětí, i těch, co normálně jedí téměř vše. U syna lepší. Já jako dítě považovala za nejhorší hrachovou kaší a čočku (nejedla jsem to tehdy ani doma, teď luštěniny miluju) za nepochopitelné jídlo jsem považovala těstovinový nákyp s tvarohem - vše zcela bez chuti, akorát posypané kupou moučkového cukru (který nemám ráda na jídle dodnes). Za nejlepší v provedení školní jídelny jsem považovala karbanátky nebo čevabčiči s bramborem a to i přes to, že mleté maso bylo vždycky v pátek, tj. zřejmě se do něj semlely všechny zbytky z celého týdne. Ale mě to vyhovovalo víc, než všechna UHA nebo jídla s divnými "mastidly" (čímž dokázali zkazit třeba pečené kuře i vepřo-knedlo-zelo, které jsem v domácím provedení milovala)