Ježíš, holky, vy mi dáváte! Jako uvědomuju si, že s tím musím něco dělat. Během dnešního dne evidentně znejistěl i můj partner, ač teda netuším, jak na to došel, ale je jasné, že něco "čuje" a seká dobrotu. On totiž dovede být i skvělý, akorát bohužel - to mám za ty roky vypozorovaný - ne vždy!, ale velmi často v okamžiku, kdy má pocit, že bych se taky mohla obejít bez něj. Ale pokud je v pohodě (psychicky), dovede být hrozně příjemný, snídaně-do-postele, cokoli-si-miláček-přeje typ muže. Akorát že si nevzpomínám, kdy byl naposledy psychicky v pohodě.

Co se peněz týče, dříve jsme bydleli v jeho bytě!, za který jsem mu neplatila, ale platila jsem benzín a potraviny, jednou jsem spočítala, že jsem na benzínkách nechala 45 tisíc. Při jednom pokusu o domluvu ohledně financí jsem si to dovolila zmínit. "Tak ty kalkuluješ!, ty si počítáš, co jsi do toho debila vrazila! A že jsi u mě bydlela zadarmo??", už nevnímal, že částky za potraviny jsem ani nepočítala, to šlotaky do desítek tisíc, v podstatě jsem ho půl měsíce aspoň živila, jeho dceru šatila, jeho taky a ještě kupovala dovolený!... Byla tak převálcovaná tím, že jsem počítálek a že mu vyčítám tisíce za benzín, že jsem držela hubu a krok. Buď jsem nemožná, co se argumentů týče, nebo on je až moc dobrý.

77krásko, ty jsi to srovnala velmi dobře, tak to je. Problém je můj praštěný přístup. jen co mi docvakne, že dělám každýmu vola, moje hlava začne: jsem to ale sobecká kráva, že ho vyhazuju z bytu! Proč vlastně? Protože nemám ráda jeho dítě?? Co vlastně od něj chci. A jsem v koncích. Prostě ve mně je sabotér. Říká se tomu "závislá osobnost". Cítíte problémy a nejistoty toho druhého a dělá vám dobře, když mu pomáháte. Nemůžete si pomoct. Vtipné? Komické? Trapné? asi to tak je. Kdykoli se rozhodnu k nějakému kroku, který chrání moje zájmy, můj vlastní vnitřní sabotér vytáhne váleček a začne ječet ty jsi taková sobecká mrcha!

Nejsem prostě bez viny. Kdybych byla vyrovnaná sebevědomá bytost, co jsem byla, než jsem si s ním začla.... tak tu prostě nejsem a tohle vám nepředkládám. Ale teď je to tak, jak to je a já z toho začarovaného kruhu neumím vyjít ven.