Myslím, že jsi asi pochopila, co bys měla udělat - chlapa s dítětem vypakovat a s ním - jenom s ním, se stýkat, když budete oba bez dětí. Takže mít jeden partnerský hezký týden v měsíci. Akce společné s dětmi, ať už s tvými nebo jeho, jen ve zcela výjimečných případech, když na to oba budete mít chuť a náladu.

Jemu to odůvodnit tím, že už jsi z toho na nervy, že to není dobré ani pro váš vztah, ani pro to dítě. Takže ať se odstěhuje, ty se srovnáš a budete si spolu užívat jen to hezké a ve dvou. Pokud bude vyvádět nebo ukecávat a plakat, nenechat se zlomit. Trvat na tom, že sám vidí, že to nefunguje, že to nedokážeš (klidně bych to házela na sebe, že jsem "neschopná"), takže náprava není možná a jediné řešení je, že on a dítě se od tebe osamostatní.

A to, jakým způsobem to udělat, doporučuju probrat s kamarádkami, případně i nějakým chlapem, jestli máš nějakého, kterému můžeš důvěřovat. A když to nepomůže, tak nějakého psychologa - víc hlav víc ví, může ti každý poradit trošičku jiné postupy a ty budeš mít možnost si vybrat, to, co nejvíc odpovídá tvojí nátuře, abys to zvládla.