Bohužel, také tě nepotěším. Sama naštěstí podobnou situaci nemusím řešit, ale co vidím ve svojí sociální bublině, tak tyhle nové rodiny, kdy jeden nebo oba mají děti z předchozích vztahů mají problémy s výchovou, fungováním, vztahy s bývalými partnery, rozdělením kompetencí ve výchově a financování... A jen velmi výjimečně to opravdu funguje. Fungovat to může snad jen v případě, že potomci jsou téměř dospělí, nebo když jeden z partnerů se o vlastní děti nezajímá, tak místo rodiče bez problémů zaujme nový partner.
Jinak pokud jsou děti ještě děti a všichi rodiče se angažují, nikdy to není harmonická spokojená rodina. Ono se hezky řekne "není to tvoje dítě, tak se nestarej a nech to na tatínkovi!" Ale v praxi to těžko bude fungovat, dítě tam je a těžko se dosáhne harmonie tím, že budu dítě okázale ignorovat. Ono taky vycítí, že ho macecha nemusí a bude se chovat o to hůř. A zrovna tak je nefér očekávat, že žena musí milovat každé dítě už jen z podstaty svýho pohlaví.

Co jsem zažila, tak hodně tatínků chce střídavou péči, ale pak tu "nepříjemnou část péče" delegují na novou partnerku od které očekávají automaticky laskyplné nadšené poskytování zázemí a opečovávání, neboť je to ženská přirozenost a nejvyšší tužba, zatímco oni si svůj díl péče splní návštěvami zoo, zábavičkami a kratochvílemi. A ještě se můžou hrdě bít v prsa, že mají dítě ve střídavé péči, že se starají "spravedlivě napůl".