77krasko, já se na Chartu pamatuju velmi dobře, ale věděla jsem o ní od rodičů. Ti jí sice nepodepsali, ale táta byl v roce 68 vyhozený ze strany a měl pak velmi silné protikomunistické názory. Doma se mluvilo o všem a já od malička věděla, že ve škole můžu mluvit jen o něčem, co je nezávadné. Rodiče měli doma velkou knihovnu se zakázanými autory, které jsem hltala. Pak měl táta schované noviny z roku 68 a fotky, které jsem si dost často prohlížela a snažila se pochopit, co se stalo, proč tu svobodu tady nemáme. S babičkou jsem chodila na hrob Jana Palacha na Olšany. Když ho pak převezli jinam, tak se na to místo chodilo dál a lidi tam zapalovali svíčky,Díky rodičům jsem věděla už jako dospívající o zločinech v SSSR i u nás. Četla jsem Solženicyna a Artura Londona a jeho Doznání. Téměř jsem nechodila do Pionýra, byla jsem asi na dvou schůzkách,v SSM jsem nebyla. Kolem 18. roku jsem se začala pohybovat v podzemní církvi, kolem mě byli samí skvělí vzdělaní lidé, chodila jsem na bytové semináře o filosofii apod. Chartisty jsem ale neznala, i když jsem v té době chtěla Chartu podepsat. O Antichartě jsem se dozvěděla až po listopadu 89. To jsem v té době nijak neřešila.
Poslouchala jsem Hlas Ameriky a Svobodnou Evropu.