Jako dítě si na vyhazování taky pamatuju. Po r. 1970 přišla tzv. normalizace a rodná strana se chtěla "očistit". Tak ze začalo vylučovat z KSČ. Nejhorší na tom bylo to, že ti co byli v r.1968 proti vstupu sovětských vojsk a pomalovali vápnem a protisovětskými nápisy půl obce i přilehlé silnice, přilezli k rodné straně po kolenou, začali se kát, že oni byli "pomýlení", protisovětské výroky odvolali a nakonec stáli v čele komisí, které ze strany vylučovali. A vyloučení ze strany znamenalo konec kariérního postupu (a třeba chlap skončil v kotelně nebo jako řidič bagru, ženské jako uklízečky),to bylo horší, než být nečlen. Děti vyloučených nesměly studovat ani střední školu, vysokou jen technickou a výhradně jen při zaměstnání, což byl opravdu tvrdý chleba, tak dostudoval jen málokdo.
Otci našich sousedů se stalo, že za ním přišel předseda KSČ s tím, že ho potřebuje vyloučit z KSČ. Protože dostal příkaz, kolik lidí MUSÍ VYLOUČIT! Nikoho nezajímaly jejich názory a co skutečně dělali, rozhodující byl POČET. Jenže ten předseda to dělal proto, že nechtěl vylučovat ty mladé, co měli děti, aby děti mohly studovat. Tak vylučoval ty staré předválečné komunisty, zedřené dělníky, kteří té myšlence celý život věřili. Řada z těch lidí to těžce nesla, protože to fakt byli letití členové. Ale příkaz a směrné číslo byly příkazem, to se splnit muselo, kdyby čert na koze jezdil a kdyby se pětiletka měla splnit za tři roky. Sofiina volba.