libiku, podle mě to zbytečně dramatizuješ :)
ale teda dovolím si pár poznámek

1. mysli si, co chceš, ale jsem především křesťan a až potom cokoliv ostatního. kdyby tomu tak nebylo, nemohla bych být posledních 25 let aktivní napříč církevními denominacemi (ať už jde o semináře a kurzy nebo učební plány pro práci s dětmi). a mimochodem nejsem evangelík

2. neporozuměly jsme si v tom výrazu katolicko-lidový. já tím výrazem myslím takovou tu žoviální víru, co se odráží v představě Pána Boha jako dědy na obláčku, čertech, co zatápí pod kotlem, v představě, že když oddrčím ix zdrávasů, tak mám nebe v kapse, a často je to celý říznutý různou ezoterikou. zkrátka katolicko-lidový pro mne není totéž, co katolická víra potažmo církev.

3. jako křesťan nemám problém se pozastavit nad čímkoliv, co řekne jakýkoliv jiný křesťan/farář/kněz v jakékoliv církevní denominaci. nebo si snad myslíš, že být křesťan = žrát všechno i s navijákem? to mi na tebe nějak nesedí

měj se prima