Já myslím, že naše "národní povaha" vychází z toho, kde a jak žijeme. My, Češi, žijeme v malém státečku, kotlince obklopené horami, kam nás přivedl náš někdejší Praotec ( a dobře udělal). A takoví i jsme. Malí, ale šikovní. Bez nějakých velkých ambicí, skromní, ale přitom si umíme poradit. Trochu se podceňujeme, obklopeni velikány, pod věčnou nadvládou. Máme dobrá srdce a když je nejhůř, táhneme za jeden provaz. Často remcáme. Ale to je náš český kolorit. Bojíme se, že bude hůř, tak děláme, že hůř už je. I když není. Určitě na nás cizinci mají nějaký náhled. Pokud si nás nepletou s někým jiným (třeba Čečenci).

Já jsem vlastenec jak sviňa. A štve mě, že na nás nejsme víc a nepřetržitě hrdější. Ale to asi vychází z historie. Vlastenecké sebevědomí máme takové přisražené. Ale jinak s tebou nesouhlasím, protože Čechy jsou nejlepšííí a nejkrásnější země na světě. A Češi můj nejoblíbenější národ. (Poláci nejmíň)