Porůznu se s mladejma Polákama potkávám třicet let na cestách, hlavně se stopařema, mladejma teda v tom daným čase. Pravidelně se ke mně přátelsky hlásili, zdůrazňovali, jak jsme si blízký, jedinej rozdíl je v tom, že před těma dvaceti třiceti roky většinou nabízeli mluvit polsko-česky, že se určitě domluvíme, že přece spolu nebudeme mluvit německy, případně anglicky. Dneska většinou nabízej angličtinu a taky ji často velmi dobře uměj. Mladejch polskejch stopařů poznávajících Evropu je posledních deset let víc a víc, jsou příjemný, přátelský a otevřený poznávání. Naopak Čechů je mám pocit furt stejně jako kdysi a jsou to spíš jednotlivci, zajímavý či roztomilí exoti, od dob, kdy jsem bejval roztomilým exotem já sám, se změnilo málo. Ale co je podstatný: ti Poláci, o kterejch mluvím, byli z celýho Polska, ovšem jen z větších měst. Takže venkov, zvlášť víc na východ, bude jinej.

Třeba Rusů, co vím, u nás žijou tři skupiny, z toho dvě poměrně vyhraněný. První z nich jsou "tradiční" Rusové, zdůrazňující svou ruskost a vlastenectví, někdy až nepříjemně, nacionalisticky, některý dávaj najevo i nadřazenost, rodiny maj patriarchální, ženský s výrazným make-upem a v drahejch kožiších atd. Pak jsou tady taky "západníci", který Rusko opustili vědomě, Rusko většinou pořád milujou, ale jako místo, kde vyrostli a kde se cejtili doma, u nás (nebo jinde na Západě) je láká to, co Rusku schází: svobodomyslnost, trendy, cestování, poznávání, jsou mezi nima třeba i punkeři, vyznavači různejch hudebních stylů, který v Rusku nezapadaj atd. A pak je taková nevyhraněná skupina lidí, co jsou patrioti (často i výrazný lokálpatrioti), oceňujou, co je u nás (na Západě) dobrýho, hlavně co se týče pohodlnýho životního stylu a životního standardu, a zas si chráněj, co je podle nich dobrýho na Rusku a ruským způsobu života. Takže podle mě se nedá říct: Rusové jsou takový a takový. A to je jen malej vzorek.