ToAr,
tohle téma je hodně citlivé. Mamince ještě není tolik. Na druhou stranu má své nemoci a svá zásadní zdravotní omezení.

Pokud dojde k zástavě životních funkcí u starého nemocného člověka, pak resuscitace NEVEDE téměř nikdy k obnovení takové kvality života, jakou vedl předtím.

Ono je to nasnadě, říct "oživovat za každou cenu", ale musíš taky přijmout, že to znamená rány elektrickým proudem, napojení na umělou plicní ventilaci, spoustu bolestivých výkonů a zákroků, sondy, kanyly, absolutní ztrátu intimity, absolutní ztrátu autonomie. Je to prodloužení života zpravidla o dny nebo týdny, někdy o delší dobu. Za cenu velkého utrpení a samoty.

Rodina mívá pocit, že "udělala, co bylo v jejich silách" a "nikdo nemůže vyčítat, že se nesnažili". Je ale otázka, jestli pro maminku samotnou je tohle největší hodnota. Jestli dobrá smrt bez utrpení, bolesti a osamění není pro ni hodnota mnohem větší. Z toho, co si přála, to vypadá, že je.

(Mimochodem, znám několik lékařů z ARO nebo záchranky, kteří učinili písemné pořízení, že si péči na svém oddělení v případě zástavy dechu a oběhu nepřejí. Vědí, co to obnáší.)