On se nemusí vysloveně bát, prostě mu instinkt velí, že toto je pro něj nebezpečí, a je jedno, jestli to je malé dítě, pes nebo tygr. Prostě je to větší a řítí se to k němu.

Jinak u nás žral pes s kočkou z jedné misky. Když se znají a jsou na sebe zvyklí, tak si nevadí a klidně budou společně spát v jednom pelechu. Nicméně venku se třeba honili, ale to byl pro ně spíš sport než zaútočení jednoho na druhého, a to klidně kočka i psa sekla drápkama, když se jí něco nelíbilo. I na psovi byla vidět ta radost, když zahnal kočku. To se vracel a hrdě kroutil ohonem, jako by se chtěl pochlubit, jaký je kabrňák.
Mimo zahradu před psem kočka obvykle utekla, nejlépe za plot nebo na strom. Pes pak řval u plotu nebo pod stromem, protože to je prostě jeho kořist.

Hele, útlocivky pošli do háje. Říkal lesník, že mu jedna eko-lesana volala, co má dělat, že vidí, jak liška dohnala zajíce, zakousla ho a žere ho, jestli by nepřijel a nezachránil nebohého zajíčka ze spárů krvelačné lišky. Holt lesana asi nevěděla, že liška je masožravá šelma a že teda dušenou mrkev asi žrát nebude. Kočka holt chytá myši a ke zděšení lesan je i žere, dtto pes.
PS: jestli jí lesana řízky nevím, ale nedivila bych se ničemu.