Jednou jsem se chtěla sejít s učitelkou dějepisu nejstarší dcery. Dcera dějepis zrovna nemiluje, ale snahu měla, tady už začínala být neštastná, protože absolutně nestačilo se naučit probíranou látku, v testu bylo vždycky x věcí, které neprobírali a dle učitelky se měli o předmět zajímat, aby věděli. Dcera ani nevěděla z jakých materiálů čerpat, z testů nosila (a celá třída měla) čtyřky, pětky. Některé otázky byly pikantnosti, které zná jen nadšenec do historie.

Napsala jsem učitelce, že bych se s ní potřebovala sejít. Odpověď byla, že nechápe, co s ní chci řešit a jestli mám takový zájem o schůzku, ať si ji ve škole najdu. Doslova napsala "Můj rozvrh si zjistěte na škole on-line". Což byl úlet, protože já vidím jen rozvrh dítěte, ne učitelky. Opravdu ochota sama, stejně s ní žádná řeč nebyla.

Takovéhle učitelce přidat, no ani náhodou.