My jsme nikdy nespořili dětem. Jednak jsme měli dost finančních starosti, za druhé nám připadalo nesmyslné jim jakkoliv spořit po pár korunách, když se pořád všechno měnilo.

Teď jsou děti dospělé. Máme vytvořeny nějaké rezervy. A řešíme kudy na to.
Děti jsou dospělé čerstvě, tak jsme si říkali, že 6 let je dobrý horizont, že můžeme založit vkladové stavební spoření každému z nich.


Prostě tam umístit celou částku, na kterou 6 let vlastně nebudou moci sáhnout (samozřejmě budou za jistých podmínek), že by to byl příjemný vklad třeba na nutnou hypotéční anuitu.
Nějak je mi proti srsti poslat jim peníze na účet, ať naloží jak umí, protože aktuálně v situaci, kdy by chtěli, či potřebovali nejsou.

No a pak mi přijde zbytné mít peníze na účtu a čekat, až se budou chtít osamostatnit, abychom jim slavnostně převedli.. vlastně žádný velký zázrak.

Finanční poradci mi radí jiné investice, ale chtěli bychom, aby to bylo na ně.. jejich, ale zase poněkud ovlivnit (protože teď mají období ne moc přemýšlení na budoucnost, nijak nerozhazují, ale my to ještě máme jinak)... aby ty peníze měly, až je budou opravdu potřebovat na něco zásadního.

Jak tohle řešíte, nebo jste řešili? Na nákup malých bytečků startovních máme asi někde, kde by žít nikdy nechtěli.. Vyšné Vlkodavy tomu říkáte?