Okolíku, já jsem pedagog byla, odešla jsem ze školství před 30 roky. Protože jako s pedagogem na začátku pedagogické dráhy se mnou vymetli, co se dalo. Neměla jsem smlouvu na dobu neurčitou, ale pouze na určitou jako zástup za mateřskou. Pracovala jsem v DD pro mentálně zaostalé děti a dojížděla 15 km. Pak jsem teda pracovala v místě bydliště, ale s dětmi na hranici vzdělavatelnosti. Poté mi bylo nabídnuto místo v pasťáku, 35 km od domova, ale s naprosto šíleným dojížděním: od domova MHD na nádraží, poté vlakem hodinu jízdy s přestupem a zbytek dojít pěšky. Kdybych to jezdila autem, tak bych vrazila peníze do benzínu a do údržby auta a neměla bych na živobytí. K tomu jsem měla doma dítě předškoláka a neměla jsem babičku. Když jsem namítla, že jak bych se teda mohla staraat o dítě, tak jsem se dozvěděla, že to není problém, mám dát dítě do dětského domova! Takže já budu krkolomně dojíždět do práce a starat se o cizí děti a vlastní vrazím do děcáku? Takže jsem milému školství zamávala na rozloučenou. Jakpak že to praví klasik? Opustíš-li mne nezahynu. Opustíš-li mne, zahyneš. Tak v rozporu s tímto tvrzením jsem nezahynula, a školství jak vidno taky ne.
Vrátit se do školství nemůžu. Pro školství jsem začínající pedagog bez praxe, tudíž taky s tomu odpovídajícím platem. Co na tom, že pracuju víc než 20 let v IT? Ani to IT ve škole učit nemůžu, podle školství na to nemám vzdělání. Mně to nevadí, budu to učit vlastní vnoučata.