Já jednoznačně souhlasím s tím, že každý má právo uspořádat si svůj život a majetek, jak on chce.
Rozhodně nesouhlasím s tím, že jediné správné je, aby všichni dostali úplně stejně.

Jsem jednoznačně pro to, aby si každý, když ještě má fungující rozum, sám určil, komu co a kolik dá (za života, formou závěti ...).

Nejhorší podle mě je to, když s tím neudělá nic a jeho dědici se po jeho smrti zhádaj jako koně, protože každý si tu spravedlnost představuje jinak.

Já z praxe to mám na denním pořádku, fakt že jo.

Čili, když člověk s fatální diagnozou, si to v klidu promyslí a sám si majetek podělí (jakkoli on chce, protože nikdo jiný není v jeho botách), je to naprosto ideální řešení. A všichni dědici nechť se s tím laskavě smíří.